Toulání jižní Albánií 2. – Jezera Valamarës

Ráno ověřujeme, že mnich nekecal. Cesta po skalách ke klášteru je opravdu pro motorku nesjízdná. A také neschůdná v motokrosových botách. Klášter vidíme hluboko pod sebou ve skalní stěně. Nemáme odvahu zde nechat motorky s věcmi a odejít. Později nám místní skupinka potvrzuje, že nechávat moto bez dozoru není ani ve velmi přátelské jižní Albánii rozumné. Přišli od kláštera, nesli si deky a kytaru a vzdychali, že to včera přehnali s pivem a vínem. Ukazují nám fotku s mnichem, ten jim o nás pověděl. Tak si prohlídku nechám na jindy a jedeme přes údolí a hřeben směr Pogradec.

V Pogradci tankujeme a hurá zpátky na hřeben. Před skalním útvarem Guri I Kamjes odbočujeme na cestu zadem do Niçe. Před více jak jedenácti lety jsem tady v dešti tahal Hiluxe sedmnáckrát navijákem. Cesta se za těch jedenáct let nezlepšila. Naopak, bahenní díry a vyjeté koleje jsou ještě mnohem hlubší. Pro auto neprůjezdné. Na motorce, díky tomu že bylo sucho, jsme část pastí objeli po břehu a část projeli vyschlými kolejemi hlubokými tak, že nebylo vidět okolo. Když už to vypadalo, že to nejhorší máme za sebou tak za ohybem cesty, kde je dům a ohrada na ovce, jsme dojeli k bahenní pasti. Před chvílí jsem sice z dálky zahlédl, jak se tam probrodila oranžová IFA, ale pro nás neprůjezdné. Zkoumáme mapy a všímáme si malé cesty, která odbočuje kousek zpátky. Otáčíme, prošlapuji si v hluboké koleji a už se válím v bahně. Najíždíme na zarostlou a už dlouho neprojetou cestou. K našemu velkému překvapení nás bez větších problémů dovede do Niçe.

Vesnice vypadá hrozně, je mnohem zchátralejší, než si pamatuji. Obydleně vypadá jen jedno stavení. Mladší žena s mužem na dvoře mě ihned zdraví, zvou dále a nabízí kafe a rakiji. Typická albánská pohostinnost. Je vedro, na kafe ani rakiji nemám chuť, tak jen ověřuji, že další cesta údolím směr kaňon Devoli je průjezdná. Vím, proč se ptám, cesta vede místy řekou, několikrát se brodí. Potvrzují mi, že „rruga mir“, tedy cesta je dobrá.

Do Niçe od Guri I Kamjes je opravdu lepší jet po původní trase 39. „Guri i Kamjes – Niçe“ přes Osnat a nezkoušet objezd vyhlídkovou cestou, i když se podle mapy přímo nabízí.

Brody jsou v pohodě, cesta projetá. Před elektrárnou odbočujeme doprava na jezera Valamarës. Výjezd k jezerům se moc nezměnil. Jako vždy jsem se spletl a zajel na slepou cestu do elektrárny na kopci. Je potřeba u přívodního kanálu zabočit a stoupat více a více do hor. Pak kolem horizontálního přivaděče až k výjezdu. Ano, k výjezdu a pořádnému. Léta neudržovaný, prudký a s velkými kameny. Povedlo se, vyjeli jsme. Musím pochválit RadeGarage Rally kit. Jak je věž karbonová, lehoučká, tak ta váha není nad řidítky vůbec cítit. Jel jsem skoro jak na EXC. Po výjezdu jsme se odměnili koupáním v jednom z jezer Valamarës a v potoce vychlazeným pivem. Jezer je nahoře několik, podle toho, jak je suché léto, některá mizí a zase se objevují. Jezera jsou ve výšce 2000 m n.m. Nad nimi se tyčí nejvyšší vrchol Maja e Valamarës 2373 m n.m. Je tu vlaho, krásně by se na rozkvetlých loukách s kosatci spalo, ale je ještě brzy a navíc nám došlo pivo.

Sjezd dolů je jen o trochu méně krkolomnější než výjezd. V kaňonu Devoli je pekelné vedro. V Lozhan i Ri si ve stánku kupujeme pivo, chleba a sardinky s papričkou. Prodavač umí rusky, tak si společně zanadáváme na Putina. Studoval agronomii v Tiraně a teď je rád, že má malý obchůdek u silnice. Radí nám kudy nahoru do Voskopojë. Původní cesta přes Lozhan, trasa 41. „Voskopojë – Tresovë“ je prý špatná, je tam hodně bahna (vždycky bylo, přesně vím o kterém místě mluví). Posílá nás přes jiné vesnice. Já ale mám trasu, kudy projela předloni Rally Albania. Je to zkratka. Tedy zkratka to byla, ale strašný výjezd přímo na hřeben. Rally to jela opačně. V nekonečném asi 3 km dlouhém výjezdu si najíždím do drážky a naloženou motorku neudržím a už se válím. Naštěstí nakoupené pivo přežilo. Na hřebeni se s velkou slávou ukládáme na krásné vyhlídce. Jen proto, abychom za chvíli zdrhali o kus níž ke křoví. Začala se nebezpečně přibližovat bouřka s hromy a blesky. Nakonec nás minula jen s krátkým deštěm, ale jistota je jistota.