O Tuareg Rally

Marocká Tuareg Rally je po Dakaru považována za nejlepší pouštní cross country rally.
Tuareg rally založil v roce 1999 Rainer Autenrieth. Sám dříve jezdil rally a tak moc ho to bavilo, že uspořádal vlastní. Na prvním ročníku statovalo 20 vozidel a na letošním, již 13 ročníku, startuje 200 vozidel a 20 národností. Jména jezdců, kteří se umisťují na předních pozicích, najdete i v první dvacítce na Dakaru.

Celková délka rally je 2500 km a z toho 500 km v písečných dunách. První dva dny se jede z přístavu Nador přes hory Malého Atlasu do Merzouga. Ta je již dole v poušti u obrovských písečných dun Erg Chebbi. Zde se jedou tři velmi náročné etapy v písku, tady se obvykle rozhodne o celkovém pořadí. Zpátky se jedou zase dvě etapy přes hory do přístavu Nador a poslední den se jede již jen krátká etapa ve Španělsku. Cíl a závěrečná párty je v Mojacaru. Rally se jede podle roadbooku tzn., že jezdci neznají předem trať a musí prokázat výborné navigační schopnosti. V dunách se naviguje podle GPS. Denní etapy jsou rozděleny na navigační části a měřené časové úseky. V navigační etapě se nejede naplno, ale je nutná bezchybná navigace, aby jezdec neminul žádný z kontrolních bodů. V měřených úsecích se jede naplno a ještě se musí navigovat a neminout žádný ze skrytých kontrolních bodů.
Motorky i auta jsou rozděleny do dvou kategorií – profi a amatéři. Názvy kategorií jsou poněkud zavádějící, ale v principu je rozdělení takové, že kdo jezdí doma pravidelně enduro závody a má lehkou motorku (do 450 ccm), tak jede v profi. Tato skupina má trať mírně odlišnou a v horských pasážích má vložené obtížné výjezdy a skalní kaňony. Kdo nejezdí pravidelně enduro závody nebo je i rally expert, ale má těžkou motorku (650-990ccm, RallyeReplica, LC8) a nemá rád trial a těžké enduro pasáže, tak jede v amatérech.
Motorka i jezdec musí mít předepsané vybavení. Motorka musí mít roadbook, tripmaster a dojezd min.160km. Jezdec, krom běžných věcí jako helma a oblečení, musí mít 4l vody, sadu záchranných světlic, čelovku, nouzovou hliníkovou fólii, nůž, zapalovač, lekárnu a kompas.
Motorku a bedny s věcmi může vzít organizátor nebo můžete mít vlastní asistenci. Já měl letos asistenci od Cestoffka.

Nejhorší je, když se to napoprvé povede

Start do první časovky v Maroku. Necháváme si s Davidem zapsat startovní čas do kartičky a běžíme zpátky k motorkám, v běhu si nasazuju rukavice, skáču na motorku, startuju a nic. Motorka prostě nechytla. To snad není možné. David mizí v dáli. Točím několik minut startérem, smrdí benzín, a když už se začínám bát, že to motorka vzdá, tak chytá. Okamžitě startuju, jsem naštvaný a po pistách letím jak šílenec. Na kamenité pláni vidím do dálky jak auta i motorky bloudí. Navigace je tady schválně složitá, aby si všichni na začátek protrénovali, jak umí číst roadbook. Na klíčové křižovatce, kde se všichni motají, si z roadbooku přečtu kurz a ten pak stačí podržet. Na sjezdu do vyschlého koryta je skryté CP. Dál se pokračuje 14km vyschlým korytem řeky – ouedem. Štěrk, malé oblázky, velké oblázky. Motorka mi lítá ze strany na stranu. Jak jsem z nezdařeného startu naštvaný, tak jedu hodně ostře. Po pár km je v roadbooku, že máme vyjet z koryta. Objíždíme docela vysoký vodopád a nad vodopádem zase šup zpátky do koryta. Konečně se koryto zužuje a vyjíždíme na pláň. Tady už je navigace jednoduchá a dojíždím do cíle. Kvůli nepovedenému startu jsem až osmý. Celá dnešní etapa měla skoro 400km.

Blížíme se k dunám

Druhý den, první časovka – vypalovačka po rychlých pistách. Profi tady měli zajížďku do kaňonu a pak se napojili na stejnou trasu s námi. Tak jsem se chytil za nějaké hodně rychlé Italy. Sám bych si tady tak rychle netroufl, ale jak mě táhnou, tak jedu. A David se drží mě. Druhá polovina rychlostky je navigačně jednoduchá, vyježděná cesta vede mnoho kilometrů dlouhým údolím s polovyschlou řekou. I tak tady spousta jezdců bloudí na odbočkách a zejména ve vesnicích. Mistní děti totiž mají príma zábavu, že do správné cesty nastaví kameny a ukazují na špatnou cestu. A pak se můžou utlouct smíchy, jak se tam všichni motají.

Z cíle první časovky je krásná navigační etapa přes sedlo Belkassem – typická pouštní etapa skalnatými horami. Do druhé časovky startujeme až v závěru dne, je to dojezdová etapa do Merzouga. Kousek před námi startuje Adam a těsně před námi Vlastík mladší. Motorka mi na této výhni kupodivu chytá úžasně. Zpočátku klidně navigujeme a pak postupně přidáváme. Vlastík nás poprvé předjíždí asi po 10km, bloudil hned za startem. Cesta vede po kamenitých pistách přes několik více než zábavných sedel. Škrábou se na ně skalnaté kozí stezky, to by mě zajímalo, kudy to projedou auta.

Pak vyjíždíme na obrovskou planinu a v dálce se objevují první duny. Je tady složitá navigace, hodně projetých cest, není zřejmé, která je správná. Naštěstí mě napadá převinout roadbook dále a tak si všímám gps bodu. Nastavuju na něj navigaci a pak už je to jednoduché. Sbíráme několik zbloudilců a zase Vlastíka. Po rovných pistách – neuvěřitelných vypalovačkách, se řítíme dále. Mnohakilometrové černé pole, po kterém to pálíme na vytočenou šestku, je občas přerušeno mělkými koryty a velbloudí travou s vyjetými kolejemi v písku. Po cestě ještě přendávám zaměření postupně na další tři body. Hlavně neubírat. V šíleném tempu dojíždíme na skryté CP před dunami. David a Vlastík se drželi za mnou. Z CP to je 4km rovně dunami na vodárenskou vez před hotelem Merzouga. Kluci jedou za mnou, tak šup do dun. Hned někde na začátku jsem neodhadl sypkost dun, nedobrzdil na hraně a sesypal se dolů. Hned jsem vyskočil, i motorka hned nastartovala a tak pokračuju dál. Kluky za sebou nevidím, v dunách se mi ztratili. Bohužel se pak dozvídám, že si David přehodil motorku přes záda a Vlastím mu musel zavolat záchranu. A dokonce i vypálit světlici, aby je našli. Prasklá lopatka a konečná. Za amatéry vyhrávám dnešní 400km dlouhou etapu. Igor nás večer baví neuvěřitelnou historkou, jak mu zbloudilý kamínek vyrazil kontrolní sklíčko oleje. Nacpal tam špunt od PET láhve. Po chvíli jízdy zjistil, že ztratil matku od zadního kola. Na CP si od pořadatelů doplnil olej a z jejich motorky si vzal matku a dojel etapu.

Okruh kolem Merzouga

Včera jsem byl první, tak za odměnu startuju v první čtveřici amatérů. Startujeme přímo do malého ergu s nízkými dunami a neuvěřitelně měkkým, prachovým pískem. Duny jsou strašně rozryté od profíků a plné fotografů. Jak jsou diváci, tak tak je potřeba ze sebe udělat blbce. Zapichuju se do první duny a jak odšlápnu, tak mi koleno vyskočí a zase naskočí. Se slzami v očích zvedám motorku a pokračuju. Po čtyřech km hnuso písek končí, přejíždíme přes pláň a hurá do pořádných dun ErgChebbi. Čtyři měsíce nepršelo, písek je opravdu hodně měkký a tak se neodvážím zopakovat loňský trik, kdy jsem místo zdlouhavého objíždění vysokých dun je prostě napálil a přejel vrchem. Po asi 20km vyjíždíme z dun a máme krásnou etapu sopečnými horami na sever od ErgChebbi. Černé kamenité pláně, ostrá sedla, oázy s palmami. Na nejsevernějším skrytém CP potřebuju dolít benzín z PET láhve, co si vezu na zádech a chcípám motorku. Chyba, zase nechce chytit. Už propadám panice, ale chytá. V rozrušení jsem si zapomněl vynulovat počítadlo km a tak se chvilku motám mezi oázami, než se chytnu správné cesty. Po 30km je tankovačka, zase zhasínám motor a zase nejde nastartovat, až chcípne baterka. Nakonec mě kluci startují z asistenčního Hiluxe. Ztrácím tak drahocenné minuty, které už v poslední části přes duny nenaženu a tak dojíždím se ztrátou 8min druhý. Etapa měla 200km, z toho tak 70km v dunách.

KingStage

Už jsem si v hlavě chystal, jak podám inzerát: LC4 na prodej za odvoz, k vyzvednutí v dunách ErgChebbi, zn: jetá jen hobby.
KingStage je celá v dunách a startuje se hromadně LeMans. Nejdříve profi, pak amatéři. K motorce dojdu volným krokem a nenastartuju. Všichni už odjeli, když mi to konečně chytlo. Tentokrát je ale chyba ve volnoběhu, který jsem experimentálně rozvrtal. Vyrážím jako poslední, ale během čtyř km se dostávám do vedení. Na CP1 jsem první a blbec chcípnu motorku. Než jí nastartuju, tak mě předjede několik amatérů. Na CP2, které bylo na severovýchodním okraji dun je přede mnou už jen ten, co mě včera pojel. Z CP2 na CP3 je dlouhé údolí mezi vysokými dunami, asi 10km. Údolí je zavřené dunovou hradbou a většina se jí snaží objet zprava. Já si vzpomněl na Libyi a napálil to přes nejvyšší kopce. Písek byl na vrcholu tak tvrdý, že jsem dostal smyk. Z vrcholku duny jsem sjel přímo na CP3 a už jsem byl první. Další trasu jsme měli jinak než profi a tak jsem si vyjížděl stopu ještě neposkvrněnými dunami až na CP4. Odsud do cíle prvního kola. Tady čekali kluci z asistence – natankovat motorku bez chcípnutí, natankovat Bebu bez chcípnutí a hurá do druhého kola. Tady byl chyták – kdo se nechal GPS navigovat pomocí route, tak jel stejně jako první kolo. Já četl roadbook a tak jsem navigaci podle route GPS zatrhl, našel si v roadbooku další bod, ten jsem vyhledal v GPS a jel přímo na něj. A tak postupně, až jsem se propracoval z jižního okraje ergu jeho středem až na sever na poslední CP. A z něj zase přes celý erg zpátky do cíle. Tady jsem první amatér a vítězství je v kapse. Druhý přijíždí až po hodině a půl! Neodpouštím si žertík, dojedu k asistenci a volám: „Rychle natankovat! Jedu další kolo!“ Kluci vyskakují s kanystry, ale pak jim to dochází a nevybíravě mi nadávají. Kingstage měla 110km čistě v dunách. Tato etapa je zlatým hřebem celé rally a tak si večer otvíráme soudek piva.

Měl jsem jednou hodně namále. Hned na začátku jsem neodhadnul dunu, skočil přes okraj a píchl přední kolo do měkkého písku za hranou. Šel jsem přes řídítka. A jak se tak snažím motorku vyhrabat a nastartovat, tak přes hranu duny nade mnou skočilo auto. Naštěstí byl pilot ve střehu a dokázal zastavit kousíček přede mnou.

Přesto jak mi motorka horká špatně startovala, tak jela úžasně. Mám místo stříkačky karburátor a otevřel jsem si výfuk. Krouťák hned od spoda a krásně se vytáčí. Stačilo mi jet pod dunou, jen pomyslet a vypálil jsem nahoru. Žádné rozjíždění, žádná pomocná kolečka.
Adam si také zkrátil cestu přes jednu z nejvyšších dun, moc to rozpálil, neodhadl hranu a skočil si skoro 30m dolů. Potlučený, ale v pořádku. Když vymotává roadbook, tak prohlašuje: “Kingstage, devět stránek bolesti.”
Igor včera večer u piva prohlašoval, že v Kinstage je nemožné zabloudit. Minul tři skryté CP.
Vlastík jr. včera minul CP a chytl velkou penalizaci. Tím z něj spadlo všechno závodění a jel si úplně na pohodu, svižně a užíval si to.
Adam a Igor se shoduji: „Jaký je rozdíl, když jedeš rychle nebo si vyjíždíš pohodu? Rychleji si rozbiješ hubu. Je lepší jet pohodu, plynule a navigovat.“

DuneRace

Všichni jsme utahaní z Kingstage, tak máme odpočinkový Dunerace. Celé v dunách, amatéři 60km ve třech kolech a profi kolo navíc, takže 80km. Startujeme po čtveřicích, na CP1 jsme skoro společně, ale na CP2 jsem už první. S výjimkou CP2 jsou všechna CP umístěna na vysokých dunách a není vůbec jednoduché se k nim dostat. Hodně lidí to běžně zkouší na více pokusů. Mě se jelo naprosto lehce a uvolněně, nijak jsem nekřečoval. Duny jsem si v pohodě vyjížděl. Na jednom CP si chvilku povídám s kontrolou a oni mi říkají: „Jeď, vždyť jsi první!“ A já na to, že nikam nespěchám, že si jedu na pohodu. Mám hodinu a půl k dobru, i kdybych už nedojel ani jednu etapu jako první, tak stejně budu celkově první. Jen se nesmí pokazit motorka a nesmím udělat zásadní chybu v navigaci a minout CP. A samozřejmě si nesmím rozbít hubu.

Cílové CP je na obrovské kolmé duně. Kdo jí nevyjede, tak jí musí vylézt. A to je v šíleném vedru, skoro kolmé stěně a sypkém písku fakt záhul. Znám to z loňska, kdy jsem druhou půlku duny potupně šplhal. Všichni se rozjíždějí z dálky z protilehlé duny a končí tak ve dvou třetinách. Já se rozjel kousek od paty, vytočit dvojku, trojku a držet plnej. Už na patě jsem věděl, že to dám, karburátor a otevřený výfuk dělají divy. Na dunu jsem vyjel jako jediný amatér a jako jeden z mála profi.

Návratové etapy

Další dvě etapy už byly návratové a měly každá 400km. Výsledky byly rozhodnuty v písku a tak se už nikam neženu a v první rychlostní etapě si dokonce na sedle fotím. První návratová etapa je přezdívána „Day of dead engines.“ Všechny stroje dostaly v dunách pekelně zahulit a tento den obvykle vypovídají poslušnost. Letos by se ale tato etapa mohla jmenovat „Day of dead mans.“ První dva leželi v první rychlostce na konci dun, jeden s přeraženou páteří, druhý naštěstí jen potlučený. A 15km před koncem první časovky si jiný jezdec zlomil nohu. Byl moc rychlý a byl tam výmol. Se zlomenou nohou dojel do cíle časovky.

V poslední Marocké etapě naštěstí už žádný úraz nebyl a tak jsme se po přejezdu hor nalodili na trajekt a přejeli do Španělska. Ve Španělsku kus navigační etapy divokými horami jižního Španělska a poslední časovka roklí k moři. Odsud jedeme ve slavnostní koloně celým Mojacarem. Užívám si jízdu v čele kolony, kde je místo pro vítěze. Krom zlatého poháru za první místo dostávám ještě „Tuareg Head“. To je speciální cena za navigaci pro ty, kdo neminuli ani jedno CP.

Pouštní liška Rally Raid MSB

Mám KTM LC4 690, ne R verzi. Pro použití na rally jsem jí musel upravit. Hlavní části jsou od anglické firmy Rally-Raid Products Ltd. Přestabu ze stříkačky na karburátor mě udělali kamarádi z MSB.
Loni jsem měl na TuaregRally hrozné problémy, že v dunách jsem zůstával stát, protože si čidlo a počítač myslely, že je motor přehřátý. Tak mi nezbylo než čekat až vystydne a pak jsem mohl pokračovat. Druhy problém byl, že se mi v písku zaseklo čidlo spojky. Pak nejde startovat jinak, než na neutrál. Čidlo jsem odpojil, ale ouha motorka chcípala, kdykoliv jsem za jízdy vymáčkl spojku. Počítač nedostal impulz, že je spojka vypnutá a nesepnul volnoběžný režim.
Tak jsem pres zimu nechal vyměnit stříkačku za karbec. Karbec je z RallyReplica, museli mě předělat komplet elektriku, pod sedlem už nemám 10pojistek, ale jen tři. Bohužel, motorka byla laděná v zimě. Chodila bez problémů a potíže nastaly až v poušti při extrémním ohřátí. Zřejmě je příliš bohatá směs. Výměna za karburátor i přes tyto problémy stála za to. Motor má zátah hned od spodu a lehce se vytáčí.
Úpravy na motorce:
– dva ventilátory
– RallyRaid šusplech s nádrží na 3l vody
– RallyRaid přední přídavné nádrže 9l
– RallyRaid frézovaná brzdová páka (originál je měkký a ohýbá se)
– RallyRaid pevnostní šrouby na nádrž (originál se střihají)
– RallyRaid molitanový filtr vzduchu
– spínač ventlátoru na 88C (originál je 105C)
– odvzdušnění nádrží s filtry
– tužší zadní pružina
– tlumič řízení Scott
– držák roadboku, roadbook Touratech, IMO Touratech, založní ICO
– držák GPS Touratech, GPS 60csx
– molitanové rukojeti

Fotky: Low, Orga

Rozhovor na Radiu Beat 1/2

Rozhovor na Radiu Beat 2/2

Sponzoři: