Rally Dalmatia 2011

Dovolena s rodinou u more


“Ahoj Zdeňko, koupil jsem nám dovolenou v hotýlku u moře v Chorvatsku!”
“Co že? Nestalo se ti něco? Nepraštil ses na Tuareg Rally do hlavy? Vždyť jsi mě za 15let vzal k moři akorát v únoru na Krétu a pak, sice v červenci, ale na Island.”
“No já si řekl, že Vás prostě s Markem výjimečně vezmu na týden k moři. Ale vezmu si s sebou motorku.”
Po příjezdu do hotýlku na pláži: “Je to je náhoda, představ si, že se tady zítra startuje rally a mají volné místo. Tak já se přihlásím, když už teda náhodou mám s sebou motorku.”
Goooooo! Dalmacia rally!

Prolog

Tak v takhle luxusním hotelu jsem bydlel akorát na konferencích nebo když jezdím služebně. Když cestuju nebo i jezdím na rally, tak spím většinou pod širákem nebo ve stanu. Dokonce, když jste během briefingu na záchodě, tak je z reproduktoru slyšet projev přednášejícího.
Přejímky proběhly v pohodě, máme tu par známých, kteří se s námi srdečné vítají. Z technické přejímky mě poslali namazat přepákování, které děsně vrzalo, ale stačilo jen rozebrat, vyčistit a stříknout Konkorem.
Z briefingu jsme se zbaběle vzdálili. Byl cely v němčině a tak jsme tam nechali delegáta Roberta a s Honzou a Jindrou jsme šli na pivo. Když briefing skončil, tak nám Robert vše převyprávěl. Pak jsme si dojeli pro pár kartonů piva Karlovacko a čekali na start.
Na prolog se přejíždělo pozdě odpoledne a hromadně. Had 120 motorek byl dlouhý snad dva km. Startovat se začalo v 17.30, já se dostal na start v 18:01. Předem nás varovali, že prolog bude navigačně velmi náročný. Mel 12km a byl napsaný na 6 stránkách. Odbočky byly po desítkách metrů. Jelo se na takové veliké plošině po kamenitých cestách v keřích. Bloudili snad všichni, i já se dvakrát kousíček vracel. Vůbec se nedalo jet rychle, museli jsme pořád koukat do roadbooku. Večer přišla docela slušná bouře.
Proč je ve středu odpočinkový den? Asi aby byl čas slepit si roadbook na čtvrtek.
Roadbook na pondělí má 49stran.

Beautifull day

Před par lety jsem Klasice děsně vnucoval, že by měli s Hajným vyrábět roadbooky v nějakém specializovaném software. I jsem jim jeden, co je zdarma, napsaný v Javě, našel. Klasika mi tenkrát říkala, že se jí to nelibí, že předpřipravené tvary cest nesedí a že si raději bude malovat obrázky ručně podle Hajného čáranic z notýsku a vkládat do Excelu. Mela pravdu! Tady používají předpřipravené obrázky ze software QuoVadis od TT a tak se nám stýská po Hajnéhoroadbookách. Křižovatky prostě nesedí ani situace. Používají předpřipravené symboly a nekreslí vlastní. Ale protože všichni mají stejné podmínky, tak nemůžeme kušovat a jedeme!
Startovali jsme v obraceném pořadí, nejpomalejší první, nejrychlejší poslední. To je jak na Motoráji. Tady k tomu mají stejný důvod, aby jim bloudící nepřijeli v noci.
Chorvatska krajina je ďábelská, nikde jsem nezažil takových odboček. V podstatě celou cestu se musí sledovat roadbook, nejdelší usek bez odbočky mel asi 10km a to byla časovka. Jindra startoval přede mnou, dojel jsem ho asi po sedmi kilometrech a pak zase po třiceti. Bloudil jsem jak idiot asi 5km. Honza se pak přiznal, že si zajel asi 30km. Co kilometr, tak byla odbočka. A někdy i vice. Bohužel díky symbolům, nebyly odbočky čitelné. Vrchol byly dvě odbočky po sobe, první po 6m a druhá po 20m. Ani jednu bych do roadbooku nekreslil, ale pro zmatení nepřítele to bylo perfektní. A abychom neměli chuť si cestu někde zkracovat, tak byly všude cedule “Pozor miny!”.

Start do první časovky byl po 160km. Přijel jsem na něj 5min do svého startu. Starty jsou pevně dané a prý se počítají z průměrné rychlosti 35km/h. No nevím, nemam pocit, že bych se flákal a to jsem netankoval. Přídavné nádrže jsou úžasné. První časovka byl ďábelský výjezd do hor. Asi 15km pořád nahoru do hor po sypké stěrkové cestě. Smyky, hrabačka a nepřetržitý strach, kdy skočím dolů. Předjel jsem čtyři jezdce. Ale jedno z nich byla holka s hnědým copem. Úctu před ní, jela sice pomalu, ale hezky, čistě a bezchybně navigovala. Během dne jsme se potkali víckrát. V horách byl silný vítr, zataženo a místy pršelo. Poryvy větru byly tak ostré, že se skoro nedalo stát na motorce. Ještě, že jsem si vzal bundu, byla fakt kosa. Na konci rychlostky jsem blbec chcípnul motorku a ejhle, nenastartoval jsem. Nebylo horko, klepal jsem se zimou, směs je spíše chudá než bohatá a stejně nic. Tak další varianty je vysoká hladina v plovákové komoře, pumpa a sklon karburátoru. No tak jsem si aspoň s Jindrou dal pivo. Dopili jsme a motorka chytla. Možná to byl pokyn z hůry, že se nemam nikam hnát a mam si vychutnávat chlazené nápoje.
Sjezd z hor sice nebyla časovka, ale zase tam byly všude miny. A také pomníky. Zřejmě zde probíhaly těžké boje.
Maji tady jednu specialitu “Wuerfel – kostka”. Já bych to nazval “Samoobslužné CP”. Na stromě přidělaná kovová kostička s emblémem, nafasujete obyčejnou tužku a tou si emblém z kostky vošmrdláte na papír. Kde kostka je, poznáte podle nastříkaných napisů na šutrech. No já bych to klidně minul, ale vždy je tam skrumáž lidí.

Mezi první a druhou časovkou byla kostka na cestě podél vodovodního potrubí a cesta byla pěšinka mezi šutry a občas pres šutry. Takový kapesní tankodrom. Na konci, kde byl výjezd na asfalt jsem odložil motorku mezi nohy a opět nenastartoval. Jindra mě, “Cajzlovi” (po brněnsky zkurvený Pražák), pomohl vytlačit motorku na asfalt a tam normálně chytla, bestie!
Nechápu, podle čeho plánují casy na spojovačky. Vůbec nezbývá čas na pivo, furt se musí valit. Mezi první a druhou speciálkou byla pumpa. Já tankovat nepotřeboval, Jindra ano. Ale já raději jel napřed. Na start časovky jsem přijel dvě minuty před svým startem. To je tak na očistění brýlí. Jindra startoval pozdě.

Vzpomínáte si, jak jsem na Albania Rally psal o “Bastardo! Idioto! Kretino?” To byli Italové, kteří bloudili v křoví a vzájemně si nadávali. Nesmělo se jim věřit, muselo se jet jen podle vlastní hlavy. Tak tady mě jeden Bastardo/Idioto z Německa dostal. Vystartuju, po 1.65km odbočka doleva, na ní stojí chlap v motorkářském “Tudy ne, jed doprava!” Kdyby mě to ukázali marocké děti, tak je ignoruju. Ale chlapa v motorkářském?! Doprdele, zajel jsem úplně spatně, otáčka ve skalách, ještě tam byly dvě motorky a čtyřkolka. Jestli ho někde najdu, tak mu dám do huby, aby musel pivo cucat brčkem! Vracím se zpět a akorát projíždí Jindra, chytám se za něj. Kurva drát, v časovce takováhle ztráta!
Pak to bylo velice zábavné, projíždělo se po cestě přes skály v roští. Poprvé jsem zalitoval, že nemám vyšší motorku. Dal jsem tam ránu, ze jsem přemýšlel, co se stane, když vyteče olej.
Z cíle druhé časovky do cíle už byla jen navigace, ale za to hodně hodně složitá. Odbočky v lese po 25m, ovce na cestě, další obkreslovací kostka, bloudící motorky, motorky v protisměru. Snažím se jet přes vesnice podle předpisů, ale ke konci už to nezavládám, mam cílový čas 15:26 a dojíždím 15:25. Nechápu, proč jsou přejezdy tak šponované, to akorát nutí jet jak idiot pres vesnice. A navíc nemáme čas si na přejezdu dát pivo!
Když nevíš kudy, dej si pivo!

Dalmatia tour

Na koho to přeď dvěma týdny po Tuareg Rally pěli chvalozpěvy v časopise Motoráj? Koho tam chválili, že je král navigace?
Honza s Jindrou znalecky koupili nejen plechovky, ale i lahvové pivo. Marná sláva, lahvové je lahvové a v šest ráno, k snídani, chutná fakt dobře. Poprvé jsem se ztratil hned ráno na začátku přejezdu. Odbočka mi seděla na kilometry, jenže správná odbočka byla schovaná za Barákem o 20m dále. Tak jsem si dal kolečko po vesnicích. Startoval jsem v 7:21, první jel v 6hod (startujeme proti srsti, poslední první) a jel jsem přímo proti vycházejícímu slunci. Ve zvednutém prachu jsem neviděl vůbec nic.
Moc hezká navigační etapa nás protáhla na jih Chorvatska na úroveň Splitu, ale do vnitrozemí k bosenským hranicím. Cedulek s minami tady bylo méně. Motali jsme se po kamenitých cestách mezi olivovými háji, bloudili a hledali se. Spousta borců mě předjela i pětkrát. Já jsem zabloudil jak ocas někde v půlce etapy. Proste mi roadbook neseděl a bloudil jsem se na planině v křoví a nemohl najit ruinu baráku s betonovým blokem. Pak mě dojel Jindra a bloudili jsme spolu. Pak jel Jindra na výzkumy směrem, který se mi vůbec nelíbil, a opustili jsme se. Když už jsem se točil podruhé, tak jel kolem Honza, který sice také bloudil, ale odbočku našel rychle. Chytil jsem si stopa. Honza jezdi fakt ostře, sotva jsem mu stačil. Promotali jsme se záludnostmi roadbooku (je fakt ďábelský) kolem vodopádů Krka, pres město Knín, krásnou šotolinovou cestou kolem horní Krky až na start speciálu. Ne nedali jsme si při čekání na start pivo, ne že bychom neměli čas, ale byli jsme ze vstávaní a ranní navigace docela hotoví. Startoval jsem po Jindrovi, Honza pár minut po mě. Speciál vedl národním parkem po kamenitých cestách mezi klečí. V Čechách by na každé křižovatce stal ekolog s ochranářem a pálili by z kulometu. Jelo se mi super volně a docela rychle, až jsem zjistil, že jedu blbe. Mel jsem odbočit u kulatého kamene, jak jsem později zjistil, tak km seděly na metr. No já si jel na výlet, dojel jsem k pomníku, který tvořil obrovsky kulatý obelisk a pojezdil si po okolí. Bohužel mě dojeli další čtyři jezdci a tím jsem dospěl k názoru, že chyba není daleko za mnou. Byla. Musel jsem se vrátit asi 5km, najit si malý kulatý šutřík na zemi a u něj odbočit. Do cíle jsem dojel po Honzovi. Jsem navigační lama!

A tím naše štěstí nekončilo. Jenže tentokrát jsme v tom byli všichni. Po asi 30km byla odbočka z cesty do “škrapové” pláně. To je pláň, která je neuvěřitelné plna ostrých vápencových kamenů, které nejsou volně lozené, ale vylamují se ze skalního podloží. A jako na správné “škrapové” pláň tak i tady byl hustý porost nějakých mrňavých jehličnanů jako tisu. Odbočka z cesty byla jasna až na bod označený Remus páskou a pak bylo napsáno jihovýchodním směrem. Následovali jsme jihovýchod po strašných skalkách. Mel jsem pocit, z jedu na sbíječce. Další bod byl zase označen Remus páskou a z něj se mělo podle roadbooku udělat doleva a za kousek doprava. Pak už nám nesedělo vůbec nic, ale na dalším bodě bylo napsáno odboč “East”, to jako na východ. Vyndal jsem kompas, ten se u motorky roztočil, tak jsem s ním odešel kousek dál, určil východ a jeli jsme. Pak měla být silnice, byla, ale dále než mela být. Vrátilo nás to zpět na odbočku z cesty na planinu. Někde v kamení se nám ztratil Jindra. No nebudu to protahovat, dali jsme si s Honzou tři kolečka totálního bloudění. Každé kolečko mělo asi 10km. Mockrát jsem vyndal kompas, mockrát jsme ověřili, kde je východ. Pak už nás Orga, kteří čekali jak supi na odbočce posílali, že tady je směr zpátky a domů po silnici. Nedali jsme se. Ještě jsme zkusili nesmyslnou odbočku do lesa, taky nic. Pak jsme znova dojeli k Remus pásce a vynechali nakreslený objezd doprava a pak doleva. A najedenou tam byla v kameni stopa, pak byla křižovatka do V, kde jsme měli jet “East”, tak jsme jeli “South-West” a bylo to! Našli jsme jinou silnici, na kterou jsme měli vyjet a už jsme drandili. Hodina bloudění.
Ve městě Snij jsme natankovali a vyrazili do druhé půlky dnešní etapy. Po cestě si Honza musel přemotat roadbook (FR2, já mam TT a namotal jsem ráno cely. Měl 54stran.) a tak jsme vyhlásil čas na pivo. Prozřetelně jsem nenechal nic náhodě a vzal si jedno do batohu. Na projíždějící a na křižovatce v dubovém lese váhající Němce jsem drze pokřikoval “Time for beer!” Navigace dále naštěstí nebyla už složitá, tak jsme celkem v pohodě dojeli zbylých 250km do cíle. Trasa byla moc hezká, fakt se posnažili a táhli nás skoro porad po prašných cestách, jen minimálně po asfaltu. I tak byla navigace pro některé složitá a tak mě zase pár jezdců několikrát předjíždělo.

Chudák Jindra dorazil až tři hodiny po nás. Prý na té “škrapové” pláni jezdil tři hodiny, už to chtěl vzdát, ale naštěstí se pak trefil do správné vesnice. Byl tam asi jako poslední a jako poslední i jel zbytek etapy. SP3, která nebyla omalovací kostička, ale podpis kontroly, už nebyla. Ale dojel a po trase a to je důležité! Skoro 2/3 jezdců to na té pláni vzdalo a dojelo po silnici.
Etapa byla fakt dlouhá, já i s blouděním najel 390km, ve skutečnosti mela 380km. Zítra máme volný den a ve čtvrtek si asi budu muset přivstat. Budu zřejmě startovat s oslama, protože minuty v časovce mi budou chybět.
Rally po druhém dni je navigačně velmi náročná, obtížností trasy není úplně těžká, ale zadarmo to taky není. Jen ten roadbook…. Ale všichni máme stejné podmínky!
Ale pozor, nestěžuji si, rally je moc pěkná a super trasa.

Odpočinkový den

Středa, odpočinkový den. Rally je opravdu rodinná záležitost, aby se v pulce vyvezla rodina na výlet a pak se zase mohlo nerušené závodit. My jsme se koukli na vodopády Krka, moc prima, skoro tam, na rozdíl od leta, nebyli lidi. Po cestě jsem vykonzultoval prima nápad, ze mám změnit bohatost směsi. Večer po příjezdu jsem to udělal, dojel na pumpu, pak mě přes kabely startoval policajt, pak mě odvezl na LC4 místní majitel picerie zpátky do hotelu a dojel jsem si pro motorku s vozíkem. Tak jsem zase pracně sundal nádrže, vyndal karburátor, pootočil šroub směsi zpátky, kde byl a se soumrakem sel na večeři. Úplně bez nálady, vůbec jsem neměl chuť na jídlo a skoro ani na pivo. Dal jsem dvě, slepil roadbook a vyděsil se zítřejší první časovky, co je cistě navigační podle azimutu a kompasu.

14years etap

Taky nevím, co to znamená! Bylo to napsané na roadbooku, snad se to časem dozvíme. Večer nás Robert překladem docela vyděsil. SP1 bude cistě navigační, na azimuty podle kompasu. No tě bůh. Kompas mám, ale jen takový nouzový. Honza nemá žádný a Jindra má buzolu. Jindra dal buzolu Honzovi, protože Honza jede na bednu. Já mám záložní kompas, ale s otočenou střelkou, tak ho aspoň dávám Jindrovi. Jindra ale večer vymyslel, že si do roadbooku napíše směr od slunce. Kroutili jsme nad tím hlavami a raději si kompasy a buzoly přidělali lepicí páskou na ruku.
Ráno jsem ještě šteloval motorku, dal novou baterku, ohřál ji do ventilátoru a nastavil volnoběh, tak ze skoro chcípala. Povedlo se! Vlažná nestartuje, musím ji podržet plynem a horka startuje!!

První RZ byla fakt ďábelská. Taková veliká planina, porostla křovím, že nebylo vidět pár metrů bokem a v ní namotané cesty. RZ mela 18km, někdo najel i 30km. Akorát bych vytnul organizátorům, že neupozornili, ze všude budou motorky v protisměru. Všichni bloudili! Naprosto všichni a totálně! Jediný kdo snad nebloudil, byl Jindra, který se vykašlal na můj mizený kompas a fakt jel podle slunečních poznámek. Já mel kompas šmejd, co se u motorky točil dokolečka, tak jsem na všech křižovatkách stavěl a odbíhal od motorky. A dle zásad z loňské Albánie – nevěř Italům, jsem nevěřil nikomu. I tak jsem si dvakrát zajel, ale chybu hned opravil a vrátil se. Navíc nesedlo jedno policko, respektive jsme ho pochopili jinde, upravili km a odbočka pak byla jinde. Než jsem tuto odbočku našel, tak mě předjel Honza. Taky jel blbě a pálil, co mohl. Vrátil jsem se kousek zpět a dojel už v pohodě do cíle. Tak tohle jsem ještě nezažil! Fakt orienťák s kompasem. A dost dobry! Jen výsledek nebudu mít nic moc, protože jsme měl blbý kompas a musel odbíhat od motorky.

Přejezd na druhou rychlostní zkoušku měl asi 70km, docela pohoda. Akorát mi jednou během jízdy najednou zdechla motorka. A zhasly všechny displeje a kontrolky. Ráno jsem šroub na baterce nezalepil…
Ještě jsem si dal neplánovaný výlet na jedno sedlo do hor, a když jsem se vrátil na trasu, tak jsem akorát jel za Honzou. Když jsem vyjeli z šotoliny na asfalt, tak jsem zjistil, že mám 4min do startu další speciálky a následně porušil všechny předpisy, že mě Honza odmítl stíhat. Naštěstí to byla široká a rychlá silnice, ale stejně jsem přijel o 2min pozdě. Rychlostka byla zrušena. V předchozí rychlostce se potkala protisměrem motorka a čtyřkolka a bylo to na nemocnici. Odjela tam sanitka a tím nebylo zajištění pro další rychlostku. Nevadí, aspoň si oddychneme.
Nedokážu si představit, jak bych tady jel v rychlostce rychleji. Skákal jsem na jedničku po šutrech. Nádherná kamenitá cesta přes hory, RZ mela asi 20km. A bylo to 20km „hammer weg“, měl jsem pocit, že jedu na sbíječce.
Pak byl 70km přejezd do cíle. Jeli jsme s Honzou a zabloudili do kamenolomu. Byly dvě odbočky za sebou, první seděly km, ale nesedělo pokračovaní. Bylo to od sebe asi 100m, Hajny by tady nakreslil křižovatku do jednoho políčka a vyznačil by všechny cesty. Dvakrát jsme se otočili, našli správnou odbočku a dovalili do cíle. Měl jsem fóra 5min na svůj cílový čas.
Jindra sice zajel báječně první navigační rychlostku, ale pak si dal ekskurzi v tom kamenolomu a do cíle už měl zpoždění.
Motorka mi dnes startovala i jela úplně báječně, ale jsem děsně utahaný, končím s psaní a jdu lepit roadbook a na brefing.

Poslední etapa

Včerejší výsledky byly anulovány. V první rychlostní zkoušce – v té navigační s buzolou, chytli lidi, co měli v roadbooku nakreslené šipky. Včera měli mít večer motorky v „park ferme“ (uzavřený noční parking), ale ještě večer někam odjeli, zřejmě najíždět navigační etapu. A navíc, bohužel, bylo v této etapě osm zraněných, jeden velmi těžce. Vyjel mu z protisměru Polaris (něco jako čtyřkolka, ale pro dva). Čelní srážka, EXC 520 přerážený rám a jezdce do půlnoci operovali v nemocnici v Zadaru.

Jel jsem kolem, obrázek motorky mám vtisknutý v paměti a vzpomenu si na něj vždy, když pravá ruka chce zatáhnout za plyn.
Výsledky tedy anulovali a startovali jsme podle náhodně vylosovaného pořadí. Šel jsem na start z našeho Czech Beer Rally Teamu jako poslední až v 10:26. Navigační etapa byla zábavná, jsem zvyklý 100% důvěřovat roadboku, ale tady to spíše chtělo jet na cit, situace v roadbooku brát jen informativně a km orientačně. Ale všichni stejné podmínky, tak nekušovat a jet. Párkrát jsem se vrátil a nejlepší kousek se mi povedl, když jsem minul omalovávací kostičku. Visela na výjezdu ze šotoliny na asfalt, asfalt byl ještě kousek na šotolinu a bylo tam sprejem nastříkané obrovské upozornění. Jenže já koukal do roadbooku a na auta, co jela po asfaltu, a značku přehlédl. K velkému obveselení protijedoucích jsem sevracel 5km po asfaltu.
Dobloudil jsem až na start SP1 – ďábelský vyjezd do hor po klikaté, stěrkové silnici. V SP jsem měl pocit, že jedu na lochnesce. Předjel jsem dva jezdce, motorka mi plavala jak kajak, ale stejně jsem jel pomaleji, než bych dokázal. Před očima jsem stále měl tu přeraženou motorku. SP nás vytáhla na vysoké hory, asi 1200mnm. Sjezd už byl v pohodě, ten nebyl měřený. Pokračovali jsme překrásným dubovým lesem, omalovali si další kostičku a postranní cestou na hřebeni najeli do včerejší SP2. Teď jsme ji jeli jako navigační, ale i tak byla vysilující. „Hammer Weg“ – jízda na sbíječce po skalách v horku byla vysilující. Na hřebeni bylo ještě navíc v roadbooku jedno políčko, kde u hromady šutrů měla být odbočka napravo. Nenašel jsem ho, a tak jsem se celou cestu dolů, asi 5km po skalách bál, že když to bude blbě, tak to zase pojedu celé nahoru. Celý úsek vůbec nešlo sednout, bylo to tak kamenité, že jsem musel celou cestu stát a valit dvojka, trojka, aby motorka skákala po vrškách kamenů. Dojezd dole na šotolinu byla obrovská úleva.
A hned byl start do SP2. Přijel jsem včas, měl jsem i 10min na sušenku a napití z camelbagu. Pivo už nevozím, ne že bych na něj neměl chuť, ale nemám na něj čas. Spojovačky prostě pořád valím, skoro jak SP.
Druha speciálka byla 12km rovně, bez odboček, vypalovačka po šotolině mezi nějakými jehličnatými stromky a zídkami. V jedné zatáčce jsem se od zídky málem odrážel ramenem. Cesta byla štěrková, motorka vůbec nebrzdila a vůbec nezatáčela. Předjel jsem jednoho jezdce, ale asi jen proto, že jel jak s hnojem. Pořád jsem mel před očima tu rozbitou motorku…..
Navigační spojovačka 120km do cíle už byla jednoduchá. Sice jsem občas měl pocit, že roadbook po dojezdu použiju na záchodě, ale vše jsem našel a dojel. Typické chyby byly špatně sedící kilometry a na odbočce vyznačený domek, který tam nebyl. Dvě odbočky těsně po sobě a ani na jednu neseděly km. V situaci vyznačené asfaltové cesty a byly šotolinové nebo naopak. A tak podobně. Prostě roadbook byl orientační pomůcka, nesměl jsem ho číst pečlivě jako třeba Tuareg Rallye, Albanie Rally nebo Hajného roadbooky na Motoráj Rallye. Hajného roadbooky sice zpočátku válčily s kilometry, ale situace byly vždy nakresleny perfektně! Zdravím Hajného!

Ale abych jen nehanil, rally byla úžasná, dnešní etapa byla asi nejhezčí (možná proto, že jsem roadbook nezkoumal, ale odhadoval). Vedla přes krasné hory, klečí, loukami porostlými hořci (Hajný ví a pro ostatní je to taková modrá vysoká kytka jako divizna) a jiným kvetoucím bejlím.
Při dojezdu vidím ve městě Honzu, jak najíždí v tričku s batohem na chodník, před obchodem. Troubím na něj. „Jedu pro pivo!“ Honza měl dojezdový čas hodinu přede mnou, došlo mu pivo, tak nám všem dojel s batohem pro chlazené! Dnešní etapa měla 250km.

Honza druhý

Ta přerostlá bestie s největší spotřebou piva je celkově druhá! A ještě po nás chce zaplatit pivo. Honza je druhý!
NO BEER, NO POWER
Ještě vyhlášení kuriozit:
Největší tragéd – Švýcar – první den mu klekla stříkačka na Husimbrku a neodstartoval, za dva dny si půjčil motorku a po 50km si v časovce zlomil ruku.
Největší smolař – Němec, co za dnešek čtyřikrát lepil duši. 5km před cílem zoufale volal, že mu došlo lepení a z cíle mu vezli duše.
Náš team, Czech Beer Rally Team, se umístil jako DRUHY na Dalmatia Rallye!

Parádní dovolená s rodinkou u moře ne? Ale já chci do dun, do písku!

Beba květen 2011.RallyeDalmatia

Sponzoři: