TET Poland II. – jihovýchod

Když jsem dojel domů z předchozího výletu na TET Polsko, tak mi večer pípla v telefonu aktualizace trasy TET. Nově je natrasovaný celý úsek od Wisly kolem Częstochowa, Opole, Wroclavi až na východ k německé hranici. A já idiot to jel po asfaltu! Ale co, tak zase mám další trasu na jakou vyrazit.

Po malých silničkách přes Kokořínsko, pod Ještědem a přes Frýdlantský výběžek jsem přejel do Polska a poblíž Jelení hory jsem přespal na kopci v lesíku s výhledem na Sněžku.

Zase na lajně! Z Lubomierze podél Krkonoš a pak souběžně s českou hranici na východ. Trasu střídají příjemné šotolinky a vyasfaltované polní cesty.

Zkouším nove pneu – Mitas E-13 předek a E-12 zadek. Na mokré trávě trochu kloužou, ale to klouže všechno. Na šotolinách a lehkém bahně zatím dobrý. Doufám, že je zkusím i na pořádném bahně a písku.

Předchozí výlet po TET Polsko, úplně východní část od UK hranice k Wisle, jsem jel na Motoz IT. Špatný, vůbec nedržely na písku ani na blátě, v písku byla motorka doslova neovladatelná.

Ráno se v údolí pod Sněžkou válela mlha. V noci u stanu bekal srnec a dupal ježek. Nejdříve jsem jel “Krajinou sopek” jak to tam nazývají. Sopky tam byly, ale malé, žádné České středohoří. Pak jsem navštívil hrad Grodziec. Pěkný, starý, da se zajet až skoro na nádvoří. Mam pocit, že tu točili některé scény ze Zaklínače.

Pak se krajina zplacatěla a začalo rally JZD (pro později narozené Jednotné zemědělské družstvo). Po dvou dnech deště jsem se brodil bahnem. Ale nic dramatického, všechno průjezdné. Jen jsem byl já i motorka jak dobytek.

Pneu Mitas Rally funguji lépe, než jsem čekal, předek drží dokonce i v bahně a na mokré trávě. Zadek mi držel hůře, tak jsem jej z 1.8 odfoukl na 1.5 a výrazně se to zlepšilo. Podjíždím dálnici, tunelem, že mám strach abych se vešel na výšku. Vjezd a výjezd je hezký enduro skok.

Před Wroclaví potkávám dva Poláky na LC4Adv proti, stěžují si, že prý moc asfaltu. Tak jim říkám, ať se těší na bahno. Aby nebylo moc asfaltu, když trasa objíždí Wroclav a je s podivem, že tu vůbec Linesman našel aspoň nějaké polňačky. Místy jedu v kukuřičných lánech, že ani ve stoje nevidím kolem. A bojím se, aby na mi cestu těsně před motorku nevyběhl divočák.

Za Wroclavi projíždím krajem Raynevana (Husitská trilogie, Sapkowski). Opole, Olawa, Břeh, Střelín. Je obdivuhodné, jak dobrodružný dej dokázal spisovatel zasadit do této nudné a placaté krajiny.

Pak jsem odměněn za asfalt a jedu hodně km po vrcholku protipovodňové hráze kolem řeky Odry na jih. Řeka je po deštích rozvodněná. U romantické tůňky s lekníny si dělám oběd, ale komáři na mě tak zaútočili, že jsem ho do sebe naházel a uháněl pryč.

Následuje zase zemědělská krajina, ale hezky rozsekaná remízky. U Opole tábořím v jednom z remízků na loučce. Za dnešek mám 350 km. Do běžné denní porce na rally mi ještě chybí 150km…

Ranní etapa vynahradila všechny útrapy agroturistiky předchozího dne! Sice občas asfalt, ale hlavně nádherné šotoliny borovými lesy! Vše vyvrcholilo na severu polské oblasti Jura, kde byly vyjeté koleje v písku a pískové výjezdy a sjezdy. Pneu Mitas Rally Star v písku fakt fungovaly. Motorka v písku správně plavala a fakt jsem se krásně svezl. Teda, předek Michelin Desert je pořád nedostižný, ale byl jsem spokojen. Rally borovými lesy byla proložena agro úsekem, kde po předvčerejším dešti a následných průjezdech traktorů byly hluboké bahenní pasti. Naštěstí vše šlo nějak ošidit, tak jsem nemusel jít shánět traktor. Ranní etapa od Opole do Olštýna byla prostě ten nejhezčí kus z této části polského TET.

Oblast Jura je polský národní park pískovcových skal, písečných dun (ano tady je slavná Pustina Sedlecká, oral jsem ji se Sqwerem na moto a s bráchou Toyotami) a starých hradů. A plný turistů. Najel jsem tam směrem od Olštýna a když jsem zjistil, ze jedu po lesní cestě, kde jsem před časem šel s dětmi na výlet a předjížděl jsem cyklisty a turisty, tak jsem zase rychle vypadl na asfalt. Nechci hanět TET Linesmana, ale této oblasti se měl fakt vyhnout. Anebo sem jeďte na podzim. Ještě jsem se na lajnu znova napojil, ale pro změnu tam byly cedule stezka jen pro pěší a cyklisty. A těch tam byly davy. Tak jsem vypadnul, stejně jsem to chtěl od parku Jura točit domů.

Zpáteční cesta pres Polsko nestojí za řeč, vedro na chcípnutí. V Nysa jsem umyl motorku, aby mě pustili do Čech. A nenastartoval. Tak sedlo, plasty, airbox, všechno dolů a vysušit fajfku na svíčce. Ještě pak občas chcípala na volnoběh, ale jela!

Po 200 km na TET a 250 km po asfaltu zalézám do křoví na hranici u Javorníka. 450 km za den, to je už skoro jak na rally. Povedlo se mi koupit černé Krušovice, záchrana. Včera jsem měl Tyjské pivo a bylo hnusné a strašně sladké.

Ráno z Javorníku na Ladek-Zdroj a odsud přes hřeben po polní a lesní cestě kolem kapličky do Bystricza Klodska a přes Orlické hory na Rychnov nad Kněžnou a pak domů. Na to že jsem měl být v Mongolsku, tak super výlet.