Ain Ouadet / Lost Lake / Ztracené jezírko
Silvestr poledne – jsme na břehu jezera Ain Ouadet hluboko v dunách Grand Erg Oriental, pouhých 47km od Alžírské hranice.
Po neuvěřitelné tříhodinové jízdě dunami, kdy jsme jen stěží stačili Markovi na jeho KTM Rallye Replica 690. Jako trénink dobré, ale jako expedice do nitra Sahary naprosté šílenství.
Marek se rozhodl, že bude startovat na sérii Mistrovství světa v dálkových rallye (Optic, Dubaj atd.), takže potřebuje trénovat. A tak, než se na Vánoce přežírat cukrovím a jásat nad stupidními dárky, raději jsme vyrazili na Saharu.
Tentokrát jsme si odpustili parkování v Janově a jeli auty s motorkami až do KsarGhilane. Honza měl svoje EXC na Nisanu Navara, Markova úplně nová Rally Replica se vezla s mým EXC na Toyotě Hilux, kterou mě Low speciálně upravil – na korbě držáky na motorky, stan na střeše, krycí plechy a řada dalších úprav do terénu a na expediční cesty. Low a Radek se vezli bez motorek v LandRover Discovery 3.
Na Štědrý den jsme v Ksar Ghilane v kempu u jezera založili základní tábor a z něj vyráželi na výlety. Z počátku spíše pisty, aby Marek úplně novou motorku alespoň trochu zajel a pak stále více odvážnější výpravy do dun. Cafe u bílé pevnosti přes duny u Marabouta, dunami okolo parku Djebil, dunami na ElKlikhu. V okolí KsarGhilane byl nezvykle měkký písek, asi přesušený. Podle směru dun vál poslední dobou vítr z vnitrozemí. V těchto dunách se jezdilo hodně obtížně. Já a Honza na EXC ještě docela v pohodě, ale obdivovali jsme Marka, jak na plně natankované motorce vážící 200kg dovede skákat sypkými a členitými dunami. Každý den po návratu za soumraku skáčeme do termálního jezírka a v 30°C vodě držíme plechovky s pivem nad hladinou a musíme si střídat ruce, aby nám na ně nebyla zima. Jeden den přijela televize a neomylně si mě vybrali k natočení rozhovoru. Nejdříve s pivem v jezírku a pak s ručníkem na břehu. Vyčerpáni usínáme krátce po soumraku, tedy ještě před Večerníčkem.
Low si udělal s mojí Toyotou výlet do pouště a tam mu v dunách praskl přední diferenciál. Němečtí šmejdi v bazaru strčili do auta, které mělo najeto 35tis. km, starý již svařovaný diferenciál. Radek ho na kurtě vytáhl z dun a pak si udělali výlet do Douz do dílny Sahara Asistance, kde diferák vyndali a Toyota pak jezdila jen na zadní náhon. Náhradní nesehnali, všechny Hiluxy v Tunisu mají pevnou přední nápravu.
Po několika dnech jsme se z Ksar Ghilane vydali na jižní okraj parku Djebil. Auta jela po pistách západně kolem parku Djebil a na motorkách jsme se svezli krásnými dunami kolem východní strany parku. Zde jsme udělali v dunách, kam až jsme se dostali s Toyotou na zadní náhon, pouštní bivak. Ten den bylo silně větrno, vítr foukal od moře a chvílemi nesl déšť. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se otáčejí vrcholky dun opačným směrem. Písek jsme měli úplně všude – v jídle, v oblečení, ve spacákách.
Na Silvestra ráno byla mlha, jakou jsem v poušti ještě nezažil. Písek byl hodně vlhký, snad to chvilku vydrží, lépe se v něm jede. Trasu na Ain Oudadet jsme měli předem naplánovanou v GPS, tedy měli jsme tři body, o kterých jsme věděli, že tamtudy se asi tak jezdí. Hned od parku Djebil začínají duny a v nich nepříjemně vyjeté koleje až ke kopci Tembain. Tento kopec je velice výrazná dvojitá stolová hora a je cílem všech ofrouďáků. Celou cestu jsme potkávali teréňáky z Německa, Rakouska, Itálie, Švýcarska. Díky průvodu aut byly vyjeté koleje šeredně hluboké a jet v nich s plně natankovanou motorkou bylo šílené. Válel se Marek i já, jen Honza se nám smál.
U Tembain jsme si pár minut odpočinuli a sledovali vyprošťování auta, které se vydalo směrem k jezírku, ale dojelo jen na první dunu. A pak jsme se do toho pustili. Hned od tábora v Tembaine je ostrý výjezd členitými dunami na hřeben, za hřebenem sjezd do údolíčka, přejezd kamenité pláně a zase nahoru na dunový hřeben. A tak pořád dokola. Pláně v údolíčkách se postupně z kamenitých změnily na hluboký písek, v kterém se motorky jen obtížně hrabaly. Chytli jsme se stopy, kudy před námi šla karavana velbloudů. Tu jsme po pár km předjeli, provázela pěší turisty, kteří se rozhodli strávit Silvestr v dunách. Potkali jsme místní nomády, jak v jednom z údolíček táboří a pasou kozy a velbloudy. Teda pasou, nechápu, jak se zvířata můžou na těch pár trsech trávy a křovisek uživit. Dunové hřebeny mezi údolíčky pořád narůstaly na velikosti. Duny byly vysoké, členité a se zrádnými místy s měkkým pískem. Všichni už občas padáme, většinou proto, že se nám kousne přední kolo do měkkého písku a jdeme přes řidítka. Já mám kuriózní pád, kdy jsem chtěl v údolíčku mezi dunami vytočit oblouk pro rozjetí na dunu, očekával jsem měkký písek a písek byl tvrdý jak šutr a ujel jsem jak po ledu.
Dojíždíme kolonu třech italských Landcruiserů. V jednom údolíčku si je zastavujeme, Honza zjistil, že mu začal mizet olej z motoru. Naštěstí olej mají a tak Honza dolévá. K jezírku je už jen 7km, auta se vydávají doprava obloukem, my jedeme přímo. Za chvíli pochopíme, proč auta nejela přímo. Následujících několik údolíček je orámováno vysokými dunami. Stojím pod svahem a říkám si, tohle snad ani nejde. První Marek – nabrat rychlost dole a na plnej nahoru. Zasekává se těsně na hraně, seskakuje a motorku doslova vyrve na plnej nahoru na vrcholek duny. Honza se seknul pod hranou, musí se překulit i s motorkou, dolů a znova. Já měl štěstí a vystřelil jsem nahoru úplně hladce. Jenže hned na dalším hřebenu jsem se zamotal ve vysokých dunách. Kluci se ztratili za hřebeny a mě se nedařilo vykličkovat. Nezbylo mi než se vrátit úplně zpátky do údolí a prohlídnout si trasu a vyrazit znova. Z vrcholku hřebene se mi otevřel nádherný výhled na jezero.
Jezero AinOudadet je považováno za zlatý hřeb ježdění v tuniských dunách. Tedy alespoň v té části, kam se smí běžně bez povolení. Jižní vojenská oblast skrývá ještě další poklady, ale vyřídit povolení je dnes již téměř nemožné. Jezero vzniká horkým vývěrem minerální vody podobně jako jezero v KsarGhilane. Jenže tohle je na rozdíl od Ksar Ghilane hluboko v dunách. Od parku Djebil 60km vzdušnou čarou, ve skutečnosti však 80km dunami. O jezírku vím už několik let, ale nikdy se mi nepovedlo k němu dostat, jednou mi klekla motorka, pak jsme měli málo benzínu, pak zase intenzivně pršelo (V poušti přece neprší).
Na břehu jezera táboří Švýcaři se třemi Mercedesy G. Ptají se: „Jak dlouho jedete z Tembainu?“ Říkáme: „No asi tak dvě hodiny.“ Protahují obličeje: „Co že?! My to jeli dva dny!“
U vyvěračky, která má 30°C, jsou zase nomádi s velbloudy a osly, tak se nemůžeme ani vykoupat. Dva starší bubáci a malá holčička s náhrdelníkem. Jeden bubák ukazuje boláky na noze, a jestli nemáme mastičku. Volám přes satelit Lowovi, že jsme v pořádku a pak ještě mé ženě Zdeňce, že se mi konečně podařilo splnit si jeden sen.
Po krátkém odpočinku, pár hltech vody z camelbagu a tabulce čokolády, vyrážíme zpět. Marek nemá v GPS záznam trasy a tak vyráží podle šipky na kompasu přímým směrem na bod Tembaine. Daří se nám ho pár km dojet a nasměrovat na trasu kudy jsme přijeli. Tady není prostor na experimenty a zkoušení nových tras. Raději se držíme na trase, kudy alespoň jednou za čas někdo jede. Do Tembaine dorážíme po dvou hodinách a jsme už hodně utahaní. Dokonce i Marek ubral a občas ho dojíždíme, jak se někde vyhrabává. S Honzou se dobře doplňujeme. Na jednom hřebeni sedím na motorce na vrcholku duny a koukám se pod sebe, jak se Honza snaží vyhrabat z hlubokého písku, kam skočil po hlavě. Na dalším hřebenu se v díře s pískem plácám já a Honza se mi směje z vrcholku duny.
Honza v Tembaine žebrá další olej. Ital nám říká, že má doma stejnou motorku a že nemá správný olej. Tak mu říkáme, že potřebujeme jakýkoliv olej, třeba ze sardinek. Dávám nám olej, co má do auta a Honza šťastně dolévá.
Za soumraku dojíždíme do bivaku k autům. Úplně vyčerpaní, vypijeme pár piv a lezeme do spacáků. Silvestrovské oslavy nám můžou být ukradené.
Na vysvětlenou, proč Honzovi mizel olej – někde se mu předřela hadička odvzdušnění převodovky. Nebyla zajištěna páskou. Písek se tak dostal podtlakem do převodovky, prodřel olejovou pumpu a tudy unikal olej z motoru do převodovky.
Beba – KTM EXC 450, Honza – KTM EXC 450, Marek – KTM Rallye Replica 690
Beba prosinec 2009.