M5Merzouga-Zagora

Trasa M5 ze SAHARA Overland

Podle všech infomací se jedná o to nejzajímavější, co v Maroku je. Projel jí kamarád Jim Creager na KMT L4 Adv.

Český překlad není zrovna povedený, tak jsem dole nechal i original.

To ráno, kdy jsem se od Vás (Filip, Tomáš, Radek, Gas) oddělil, jsem strávil příjemné chvíle na silnici. Byl jsem v Mideltu ve 12hod, tak jsem jel dál. Dorazil jsem do El Rachidia před večerem a sehnal jsem hotel a průvodce. Následující ráno jsem následoval průvodcův 4x4 truck odsud do Merzougy. Doplnil jsem pohonné hmoty. Průvodce vezl výstroj, kterou jsem měl uvázanou na kufrech a také vezl 5 litrů pohonných hmot a 6 lahví vody. Nechal jsem kufry přidělané kvůli rovnováze motorky, protože zadní pružinu (v originále „shock spring“) jsem nastavil velmi natvrdo.

Pouš? byla velmi větrná a za truckem se hodně prášilo. Musel jsem si od něj udržovat dlouhý odstup. Moc se mi to nelíbilo, takže jsem jel 50 metrů po straně. Byl jsem mnohem rychlejší než truck, tak jsem jel první podle GPS. Po dvou hodinách jsme přijeli do malé vesnice. Zastavil jsem, abych počkal na truck , který byl 2 kilometry za mnou. Když jsme se setkali, pokračoval jsem dál. V tomto místě jsem vjel do 5 km širokého suchého říčního koryta. Písek byl velmi měkký a bylo velmi těžké pokračovat v jízdě. Ujel jsem 1 km a zastavil jsem, abych si odpočinul. Kolem šel chlapec a dali jsme se do řeči. Zeptal jsem se ho, jak daleko tento písek vede. Řekl 5 km. Zeptal jsem se, jak daleko je do nejbližší vesnice. Odpověděl 15 km. Zeptal jsem se, jestli je z poslední vesnice a on řekl, že ano. Vylezl na dunu a uviděl truck. Zeptal jsem se, jestli jde zpátky do vesnice a on řekl, že ano. Požádal jsem ho, aby řekl mým „přátelům“, že jsem jel do následující vesnice a že tam počkám. Trochu jsem si odpočinul a pak jsem pokračoval, ale zkusil jsem jet kolem měkkých částí a velkých dun. Brzy jsem byl 500 metrů od cesty. Uváznul jsem při přejíždění duny. Motorka se zahrabala hodně hluboko, že jsem ani neviděl zadní část pneumatiky. Bylo asi 14.30 a 42 C. Musel jsem přemístit kufry, položit motorku na pravý bok abych dostal písek pod kolo, zopakovat z levé strany, pak kopat písek zpod motorky. O 20 minut později jsem byl volný. Musel jsem vzít kufry a opět je přimontovat a znova vyjet. O 30 minut později se to stalo zas a já musel udělat to samé. Byl jsem naštvaný, protože to bylo 500 metrů od cesty a ze silnice tam nebylo vidět. Po opětovném vyhrabání jsem jel podle GPS a konečně dojel na cestu. Truck jsem neviděl, tak jsem usoudil, že už projel. Pokračoval jsem do vesnice.

Byly tam jen 4 chýše, tak jsem zastavil u té první. Bylo to něco jako restaurace a měli ledničku se studenou Coca-Colou. Zeptal jsem se, jestli tudy neprojel nějaký truck hledající motorkáře. Řekli, že ne. Neobtěžoval jsem se vyptáváním v ostatních chýších, protože jsem byl u té první. Myslel jsem, že museli někde uváznout. Lidé zde byli velmi přátelští, takže jsem se chvíli zdržel. Po hodině jsem se zeptal, jestli tu mají telefon, kterým se dá dovolat do vesnice, kterou jsem projel. Neměli ho, ale měli rádio, kterým mohli zachytit vojenské vysílání z té vesnice. Jeden chlapík odešel hledat rádio. O 30 minut později se vrátil a řekl, že nějaký truck se ztratil ale teď že už je na cestě. Nakonec dorazili 2 hodiny poté, co jsem zastavil, a najedli jsem se. Za 20 minut jsem měl načerpáno a byl připraven vyrazit. Pokračovali jsme. Zbytek cesty byl buď velmi kamenitý nebo velmi měkký písek. Musel jsem jet mimo cestu, abych se vyhnul kolejím v písku. Když slunce kleslo, nastala opravdová tma. Moje čelní světlo nebylo tolik jasné a bylo pokryto plastovým chráničem a spoustou písku. Musel jsem následovat truck a to byl zas velmi prašné. Jel jsem tak 2 hodiny, dokud jsme nedojeli do Zagory.   

Pomohli mi nají pěkný hotel. Byl jsem velmi unavený a chtěl jsem jen sprchu a spánek. Majitel hotelu chtěl 500 dirhamů, ale já jsem to usmlouval na 200. Řekl jsem mu, že je 21.00 večer a když mi nedá pokoj za 200, tak ho bude mít prázdný, je to na jeho rozhodnutí. Nakonec přijel těch 200.

Když jsem dosáhl svého, následující den jsem jel na sever a projel přes Marrakech a Casablancu. Přespal jsem v hezkém hotelu na pobřeží jižně od Rabatu. Neplánoval jsem moc spaní v hotelech, ale mé dny byly dlouhé a nechtělo se mi stavět stan. Použil jsem stan na cestě přes Španělsko.

Přejel jsem zpátky do Španělska následující den. Jel jsem k Lindě, ale ona tam nebyla, tak jsem se vrátil do kempu v Tarifa.

Celkově to bylo hezké. Přeji si, abychom mohli strávit víc času společným ježděním, ale jsem časově omezen a musím pokračovat až na M5. Byl to můj velký úspěch.

The morning I split off from you I made very good time on the road. I was in Midelt by 1200 so I kept going.  I got to El Rachidia by the evening and got a hotel and a guide. The next morning I rode following the guide’s 4x4 truck from there to Merzouga. I filled up with gas. The guide carried the gear I had tied to the top of my panniers and carried 5 L of gas and 6 bottles of water. I left the panniers on to balance the bike because the rear shock spring I installed was very heavy.

The desert was very windy and there was a lot of dust from following the truck. I had to follow from a long distance.  I didn’t like that so I rode 50 meters to the side. I was much faster than the truck so I eventually rode first and followed my GPS. After 2 hours we came to a small village. I stopped to wait for the truck as it was 2 kms behind me. When it got close I continued on. At that point I was entering a 5 km wide dry river bed. The sand was very soft and it was very difficult to keep moving. I went 1 km then stopped to rest. A boy walked up and we chatted. I asked how far this soft sand would last. He said 5 kms. I ask how far to the next village. He said 15 kms. I asked him if he was from the last village and he said he was. He climbed a dune and spotted the truck. I asked if he was going back to the village and he said yes. I asked him to tell my “friends” that I was going to continue to the next village and that I would wait there. I rested a bit then continued but I tried to ride around the soft parts and big dunes. Soon I was 500 meters away from the trail.  I got stuck crossing a dune. The bike dug itself in very deep and I couldn’t even see the rear tire. It was about 1430 and 42 deg C. I had to remove the panniers, lay the bike down on the right side to get sand under the tire, repeat for the left side, then dig sand out from under the bike. 20 minutes later it was free. I had to carry the panniers and remount them and start again. 30 minutes later it happened again and I had to do the same thing. I was worried because I was 500 meters off the piste and could not be seen from the road.  After digging out again I followed the GPS and eventually made it to the piste. I did not see the truck so I thought that they had already passed by. I continued to the village. 

There were only 4 huts so I stopped at the first. It was a kind of restaurant and actually had a refrigerator and cold Coca-Cola. I asked if a truck had come by looking for a motorcycle rider. They said no. I didn’t bother to ask the other huts because I had stopped at the first. I thought that they must be stuck. The people there were very friendly so I waited for a while. After an hour I asked if there was a phone to call the last village.  There wasn’t but on of the huts had a radio that could reach a military outpost at that last village. One of the guys left to find the radio. 30 minutes later he returned and said the other truck had gotten lost but was now on the way. Finally 2 hours after stopping, they arrived and we ate. 20 minutes later I was gassed up and ready to go. We continued on. The rest was either very rocky or very soft sand. I had to ride off of the piste to avoid the ruts in the sand. When the sun went down it got very dark. My headlight was not too bright and was covered with a plastic protector and a lot of sand. I had to follow the truck and it was again very dusty. I did that for 2 hours until we arrived in Zagora. 

They helped me find a nice hotel. I was very tired and just wanted a shower and some sleep. The hotel owner wanted 500 Dirhams but I stood firm on 200. I told him it was 2100 at night and if he didn’t take my 200 that the room would be empty and so would his hand. He finally saw it my way and accepted the 200.

Having achieved my goal, the next day I rode north and made it through Marrakech and Casablanca. I stayed at a nice hotel on the coast south of Rabat. I didn’t plan to stay in hotels so much but my days were long and I didn’t want to pitch a tent. I used the tent all the way through Spain.

I crossed back to Spain the following day. I went to Linda’s place but she wasn’t there so I rode back to the same campsite in rifa.

I had a good time overall. I wished we could have spent more time riding together but I had only a limited amount of time and had to continue in order to do the M5. That was my big goal.

M5 projel TomasW s Mildou. Bohužel jsem je neukecal, aby sem něco napsali.

Reportáž na www.ultimated.net