Island – schůzky s ďáblem
Na Island můžete vyrazit letecky s cestovkou, objet pobřežní silnici a přilehlé atrakce. Ti odvážnější si půjčí auto 4x4 a po cestách F26 nebo F35 přejedou napříč Vysočinu. Anebo si můžete trajektem přeplavit vlastní pořádný offroad a vyrazit do míst, o kterých se v průvodcích nepíše.
Ďáblova kuchyně
Duhové hory a Landmannlaugar jsou známé. Málo kdo však už ví, že kousek vedle za kopcem se ukrývá opravdová Ďáblova kuchyně. Geotermální oblast Hrafntinnusker je vzdálená pouze 8km vzdušnou čarou od kempu v Landmannlaugar. Jenže pěší stezka k jezeru Alflavatan a turistická chata Höskuldsskáli jsou na opačném svahu Obsidánové hory. Obrovské hory vytvořené z opravdového černého obsidiánu – lávového skla.
Abyste se do této oblasti dostali, potřebujete pořádné terénní auto. Na cestě nejsou těžké brody, ale strmé kopce a cesta je často vymletá od vody. A nikdo jí neudržuje, nepatří mezi udržované cesty značené písmenem F.
Stojíte-li pod Obsidánovou horou máte po pravé ruce sopku Hekla, ta bouchá jednou za deset let. Před sebou máte Eyjafjallu, ta bouchla loni v zimě a vlevo Katlu, ta obvykle bouchá hned po Eyjafjalle. Dost slušní sousedé, aby zde byla silná geotermální aktivita a jí provázející jevy – bublající jezírka, gejzírky, fumaroly, sirné výdechy.
Celá oblast – široké údolí asi 4x7km je rozbrázděna malými údolíčky s horkými potůčky a vévodí jí zmíněná Obsidiánová hora. Na úpatí hory se celý rok drží sníh. Pod sněhem je schováno několik horkých vývěrů a tak se tu vytváří obrovská ledová jeskyně. Jen pozor na padající led, už dva lidi zabil. U ledové jeskyně končí vyjeté koleje a dál musíte pěšky. Žádné značené stezky, žádné cedulky se zákazy, žádné dřevěné chodníky.
Do Dračí tlamy, tak se říká obrovské skalní rozsedlině, ze které uniká pára se smradem síry, si můžete dle libosti klidně skočit. Anebo sklouznout po lepkavém bahně, které je na jejím okraji. Kdoví jak je hluboká. Kousek vedle je jezírko pod převisem, odkud letí pára, vystřelují gejzíry vody a vše provází strach vzbuzující dunění z nitra země.
A ve vedlejší rokli je kamenná zubatá díra do země, že by do ní člověk vešel. A z ní pod tlakem uniká pára se zápachem síry. A zase temné dunění. Kousek vedle malý gejzírek a vedle malá bahenní sopka. A další a další.
V oblasti je řada fumarol – prudkých výdechů horkých par. Při pohledu do kraje vidíte jednu fumarolu vedle druhé, napočítal jsem jich snad dvacet. Vévodí jim fumarola největší. Pára a plyny zde z díry ve skále unikají pod takový tlakem, že na vzdálenost několika km je slyšet hukot, jak když startuje stíhačka. Za bezvětří je sloup páry vysoký až 100m. Ale bezvětří na Islandu, to snad nikdy nikdo nezažil. Na výlet si vezměte krom pořádných bot také pláštěnku a pořádnou čepici, téměř pořád zde prší. A když neprší kolmo, tak prší vodorovně.
Islandský ráj
I v zemi, kde si každý den dáváte schůzku s ďáblem, je ráj – uprostřed pouště, na Vysočině. Na dohled od ledovců Vatnasjökull, Tungnafellsjökull a Hofsjökull. Cesty sem jsou sice značené a jednou za rok možná i prohrnuté skrejprem, ale od cesty F26 (hlavní cesta přes Vysočinu) je obtížný brod a zbývající dvě cesty vedou z dalekého severu a také přes pár zábavných brodů. Takže zase pořádné terénní auto, nejlépe vlastní.
Tak tedy ráj, huristky a šerbet. No na Islandu spíše výtečný pečený losos, kterého si přivezete a slabé islandské pivo. Jenže to je umocněno tím, že lososa si upečete na břehu termálního jezírka a pivo si vychutnáte v jezírku. A v jezírku s pivem si poklábosíte a kocháte se vyhlídkou na okolní ledovce. Cachtat se můžete třeba celý den, jen vylézt ven do větru a zimy, to chce odvahu.
V oáze Laugafell je termální pramen, na kterém v roce 1975 Islandský turistický klub zbudoval bazének a v okolí několik chatek. Bazének má 40C a horkým pramenem je vytápěno i ústřední topení v chatkách. Okolí bazénku je porostlé zelenou trávou a žlutými kvítky. Na stožáru se třepotá nezbytná Islandská vlajka. Po několika dnech putování islandskou Vysočinou, což je poušť a poušť a občas ledovec, zima a déšť, si připadáte jako v ráji.
Schůzky s ďáblem
Máte-li opravdu dobré offroad auto, tak si můžete dát ještě řadu dalších schůzek s ďáblem. Průjezd ze silnice F26 neznačenou cestou mezi malým ledovcem Tunganafellsjökull a největším Islandksým ledovcem Vatnajökul přes oblast Vanaskadar.
Že je tady jen poušť a žádné velké fumaroly? Nenechte se ukolébat. Přímo na břehu jezera Hagöngulon, které míjíte, je termální vývěr. A na úpatí ledovce Tunganafellsjökull je rozsáhlé termální pole s vývěry, bahenními sopkami a soutokem horkého a studeného potoka.
Když si odkopete štěrk v tůňce, tak si můžete pomocí hrázky regulovat teplotu koupele. A těsně vedle pod ledovcem Vatnasjökull je sopka Badarbunga. Ta taky nespí, zrovna v únoru 2011 se probudila. Když budete pokračovat kolem ledovce Vatnasjökull, připravte se na obtížnou neznačenou cestu, těžké brody, náročné přejezdy lávových polí a průměrnou rychlost tak 15km/h.
Odměnou bude průjezd krajinou, jakou jinde neuvidíte. Po výbuchu kráteru Urdarhals v roce 1870 se několik měsíců rozlévala láva na všechny strany a vytvořila obrovská pole ztuhlé horniny a mnoho pitoreskních útvarů.
A máte dost ježdění autem? Vemte si pohorky, zásobu vody, pláštěnku a vyrazte na přechod z Godalandu ke Skogafossu. Že to je procházka na pár hodin? Ano, ale ta procházka vede přes sedlo mezi sopkami Eyjafjalla a Katla. A když v sedle odbočíte kousek vedle cesty, tak vlezete přímo do kráteru po výbuchu Eyjafjally z března 2010. V červenci tam byla puklina a v ní ještě pořád žhavé magma.
Tak co, budete si ještě číst průvodce? A to byl jen výběr pokladů, které Island skrývá ve vnitrozemí, kam se ale dostanete jen s opravdu pořádným offroad autem a o kterých v průvodcích nepíšou.
A nebo že by přece? Je jeden průvodce, kde skoro o všem na Islandu píšou.
Video
Trasy
